Výjimečný den

Výjimečný den

Jeho nervozita stoupala. Dlouho snil o tomto okamžiku. Představoval si ho téměř každý den před tím než šel spát. Byl to jeden z těch velkých dnů, kteří se vryjí do paměti na celý život. Věděl, že se o tom bude mluvit na rodinných setkáních po 50 letech, proto chtěl, aby to bylo dokonalé. Na něm a ostatních mu až tak nezáleželo, chtěl to udělat pro ni. Zasloužila si, aby tento den byl pro ni výjimečný.

Hledíc do zrcadla si napravil svoji vázanku. Stále mám pochybnosti jestli na nic nezapomněl nebo nezapomene a zda bude všechno perfektní. Jak se tak díval do zrcadla, zcela se mu jeho obraz v něm zalíbil.

Byl dobře stavěný muž se širokými rameny a černý oblek na něm seděl jako ulitý. Nejedna žena určitě tajně doufala, že jednou pozná takového muže. Nejen pro jeho vnější krásu, ale i pro charakter. Byl skvělý chlap, který by svou ženu nikdy nepodvedl a vždy jí bude věrný.

V ruce tiskl svůj papír, na kterém měl připravenou řeč. Trvalo mu dlouho dokud ji napsal. Bylo těžké dát své city na papír. Vyjádřit všechnu tu lásku a závaznost Bohu za to, že měl tu čest ji potkat. Byla jeho miláčkem. Ve škole mu dělalo problém napsat obyčejný sloh, natož napsat, co cítí ke své partnerce a pak to přečíst před oběma rodinami. Byl to závazek pro něj. Nemohl přece zklamat svou budoucí ženu. Vsadil na jednoduchost. Řekl, co cítil. Nejraději by ji nosil na rukou. Už na prvním setkání věděl, že ona je ta pravá, se kterou chce strávit zbytek života. Už jen zjistit jestli to chce i ona, ale to také netrvalo dlouho. Jejich vzájemnému jiskření se neubránili.

Číst:  Setkání s partnerem duše

Setkali se za zvláštních okolností. Na parkovišti, když mu trošku poškrábala auto. Samozřejmě nechtěně. Právě přicházel k autu a když viděl, že jemu milovanému tátošovi se něco stalo tak se rozzuřil. Pak vyšla z auta ona. Měla dlouhé světle hnědé vlasy, s nimiž se světlo pěkně pohrávali a vytvářelo různé odstíny, štíhlou postavu a jemně rysy obličeje. Vypadala jako panenka. Vystoupila z auta a omlouvala se mu. Když ji spatřil, téměř okamžitě jeho hněv ustoupil. Kdo by se mohl zlobit na tak krásnou bytost? Věděl, že to neudělala schválně. Nevěděl z ní spustit oči, ovšem nechtěl být dotěrný. Oba odešli z parkoviště. Chvíli ještě sám sobě vyčítal, že s ní více nekomunikoval a nepozval ji někam. Tehdy ještě ani jeden z nich nevěděl, že mají nasměrováno na totéž místo, na pumpu. Už nezaváhal a pozval ji na kávu. Z té kávy pak vzešlo kino a z kina mnoho dalších setkání. Bylo jim spolu dobře. Hodně se smáli. Věděli, že je to něco nadpřirozeného, ​​že to setkání naplánoval někdo tam nahoře. Dokonale k sobě hodily.

Byla pro něj ztělesněním dokonalosti. Miloval její dětskou tvář, štíhlé tělo a její jemnou krásu. Nepotřebovala tuny líčidel, aby vypadala dobře. Její vnitřní krása se odrážela na ven. To bylo pro něj důležitější než přílišná výzívavosť. S přibývajícím věkem se cítil být stále více osvícený a ztrácel ze své povrchnosti, která ho v mladším věku provázela. Prošel si mnohými povrchními vztahy, ale zjistil, že běhat od jedné ženy k druhé ho nenaplňuje. Pak si řekl, že bude čekat. Čekat na někoho s kým to bude dávat smysl. Musel si nejprve projít obdobím samoty, aby se mohl poznat ji. Ale stálo to za to.

Číst:  Bezpečnost nejen v dobách pocovidových

Kaple byla krásně vyzdobena. Po bocích lavic na sezení byly uvázané bílé lilie, které byly také u oltáře. Zbožňovala bílé lilie, působily na ni čistě a nevinně. Na bráně bylo zavázáno pár stužek a balónků. Nic přehnané. Tato kaple se nacházela v tichém prostředí venkovské vesničky. Venku se chýlilo k podzimu. Honily se to různými barvami. Na zemi, ale byla ještě tráva. Počasí bylo zachmuřené, vítr vál. Nad kaplí se rozpínali lesy, scenérie přírody byla skvostná. Pohádkové místo pro pohádkový pár.

Hezčí den si ani nemohla přát. Konečně začal hrát orgán a ona pomalu kráčela k oltáři. Měla sněhobílé šaty, zdobené malými kamínky, sukně se jí kývala sem a tam jako kdyby tančila. Vlasy měla vyčesané do hora.

Díval se na ni jako na anděla. Nevěděl se dočkat, kdy řekne ano a bude jeho. Jak tak kráčela k němu, představoval si jak spolu odcházejí daleko držíc se za ruce a v mysli měl přesný obraz jejich života po 50. letech manželství a věděl, že i přes přibývajícímu věku vráskám a zkušenostem, budou na sebe hledět tak jako nyní.

Štítky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *