Vzpomínáte si na své studentské časy nebo jejich právě prožíváte? Patřily jste nebo patříte k těm poctivým žákům nebo naopak k těm, kteří si k lepší známce rádi dopomohou podváděním?
Jaké jsou nejčastější triky studenty? Určitě taháky. Jelikož jsou studenti vynalézaví, existuje mnoho typů taháků a také způsobů, kde je skrýt, aby učitel na to nepřišel.
Základní škola
Na základní škole je odpisování většinou nevinné. Studentû je méně než například na vysoké škole v plné aule, takže odepisovat se moc nedá. Učitelky mají nad svými studenty dohled. Studenti většinou odepíší od svého chytřejšího spolužáka.
Opisování na střední škole
Téměř v každé třídě je alespoň jeden tzv. „opisovač“, který odepíše i nemožné. Z období mých školskýh dob na střední si vzpomínám na jednu mou spolužačku, která taháky schovávala téměř všude. Psala si je na ruce, kapesníky, na židli, která byla před ní, na parapetu na okně. Samozřejmě, že si to pojistila ještě klasickým papírovým tahákem.
Velmi oblíbenou metodou v naší třídě bylo na psaní si poznámek obyčejnou tužkou drobným písmem na papír, zamíchat ho mezi čisté papíry, na které budete psát nebo pokud víte přesně znění otázek tak stačí jen obtahovat písmena.
Opisování na vysoké
S příchodem na vysokou školu se změnilo i opisování. Na vysoké se setkali lidé z různých škol a oblastí státu a každý měl jiné zvyky opisování. Tak se postupně promíchaly a vybrali se z nich ty nejúčinnější. Papírové taháky sice zůstaly, ale jejich dominatné místo nahradil mobil. Ano, mobil. Je to sice neuvěřitelné, že učitel si nevšimne, že někdo odepisuje z mobilu, ale je to tak.
“ Rakety“
S tímto pojmem jsem se setkala až na vysoké. Když máte přesně zadané otázky, které mají být na zkoušce a nestihnete se naučit všechny, můžete si pomoci tím, že odpověď na otázku si napište předem doma a pokud si ji na zkoušce vyjmete tak vytiahente „raketu“ a tváříte se, že jste ji napsali na zkoušce. Doporučuji počkat akceptovatelnou dobu na vytažení této „rakety“, aby nebylo nápadně, že po 5 minutách máte zapsáno dvě strany. „Raketu“ si můžete schovat mezi čisté papíry nebo opět do tašky a když se učitel nebude dívat tak ji vytáhnete.
Setkala jsem se spolužáky, kteří byli schopni si napsat i 10 takových „raket“. Nicméně, pak se Vám bude těžko hledat ta, kterou právě potřebujete.
Co na to učitelé?
Myslím si, že učitelé na střední škole jsou vůči odpisuje mnohem obezřetnější než učitelé na vysoké.
Musím uznat, že velkou roli hrají sympatie. Většinou ti nejméně nápadný lidé, kteří neodepisují jsou i nejvíce podezřívaví a naopak těch, co odepisují si učitelé nevšímají.
Při vzpomínkách na to se mi zdá neuvěřitelné, že učitel si nevšimne, když se student téměř během celé zkoušky dívá mezi své nohy. Ale co už. Každý vidí, co chce a někteří učitelé se raději tváří, že jsou slepí.
Míra opisování
Nevidím nic hrozného na tom, když student odepíše z taháku pár vět, respektive pár otázek. Lze tak jedna z pěti je taková přijatelná norma. Ale, když někdo nezná ani otázky a jde na zkoušku s tím, že má v mobilu pdf soubor, který mu po napsání otázky danou otázku vyhledá a on ji jen odepíše, aniž by se učil a snažil se, je podle mě příliš. Je to zejména nespravedlivé vůči jiným studentem. Těm, kteří se učili a snažili a strávili nezanedbatelný čas nad daným učivem. Smozrejme, že ti, co odepíší mají většinou i lepší známku, jelikož mají přesně odepsány poučky ze skript.
Chyba v odpisování není v studentech, kteří se snaží svůj život ulehčit, ale také v učitelích, kteří se tváří, že těchto „Opisovaču“ nevidí a dávají jim možnost odepisovat znovu a znovu.
Za mých škoslkych dob jsem neodpisovala skoro vůbec. Přijde mi to nemorální a musím se přiznat, že roli sehrával i strach.
Jaké byly Vaše časy ve škole? Opisovali jste?
