Putování po Norsku

Norská krajina

Začátek mého Norského dobrodružství

Přilétám a už z letiště je jasné, že jsem Norsku. Všechno děsně drahé a děstě krásné!

Trolové na mě vykukujou na každém rohu a přede mnou se tyčí vysoká stěna porostlá lišejníkem.

Hurá! Beru tašku, která je zase těžká (jako dárky jsem zvolila Becherovky) a mířím na vlak.

Norské vlaky

Vydávám z kapsy majlat a nasedám. Vlaky tady téda, ale vážně luxus, který spočívá v tom, že vlak je důkladně chlazený tak na 15 stupňů. Je tu naprosto všechno automatické, hlavně velkej záchod, co se otvírá, kdy chce a kde snad i toaleťák rozmotavá na tlačítko. Reprodukory nás neustále informují o sitiaci na trati a Wi-Fi, tak ta moc nefunguje. Jídelní vůz ten je tu samozřejmě taky, tak ale tam si s mýma úsporama netroufám.

No a hlavně nádherný výhled z širokých oken, který byl by ještě hezčí, kdyby u oknýnka seděla já! a né, domordoci, co pendlují dennodenně do práce nebo spící pán.

Nevadí, jsem zabavená, čtu nějakou  historicko-dětskou bichli o vikingech, co má krásný ilustrace Borna a tak 5 kilo a do toho poslouchám štěbetaní asi třiceti malých norských skautíku, co mi sedí přímo za hlavou.

Tak celá takhle sranda, dostat se z letiště do Otty, tímto nablýskaným vláčkem, mi trvala 3 hodiny a jsem lehčí 1500,-

V Ottě překvapivě bez stresu předsedám na autobus, platím 330,- a už se řítím do cílové stanice Lom. (Malá okouzlující vesnička, pod nejvyššíma horama, plná turistů a dřevných skanzenových domečků a s tím nejstarším kostelem uprostřed)

Tam mě doufám, vyzvedne Ola, který není žena, jak jsem si celou dobu z mailu myslela, ale je to pán, farmář z bylinné farmy. A vzhledem k tomu, jakou rychlostí a rozzáhlostí odpovídá na maily, to bude docela napínavý, abych dnes nemusela přespat někde v tom skanzenu na lavičce.

A helemese.. už na mě troubí auto. Za volantem blonďatý mladík, to nebude Ola. Je to totiž Hans, Belgičan, pracant z farmy. Je to sympaťák, stydlivý a mile nemluvný kluk. Přijíždíme na farmu, která je v malebném údolí, posázeném farmama a které se zařezává do těch nejvyšších hor. Seznamuju se napřed s krávama, kočkou, kytkama, kuchyní, spíží, záchodkem a pak nemluvným, ale milým panem Olou (teď se vysvětlujou ty jeho ,,rozzáhlé,, maily)

Seznámení s novým domovem

Ola musí být zdatný farmář, vlastní neuvěřitelně rozsáhlý velký dřevěný statek. Nachází se uprostřed zahrad a se spoustou menších baráčků kolem, a v tom jednom nejmenším zase bydlím já!

Je to ten z nejprťavějších domečků uprostřed luk. Před domečkem ještě menší teráska, útulná na posezení s knížkou a jógové chvilky. Modrě nalakované dveře mi zdobí květináče plné bylinek a koření a možná tu rajče dozraje. 🌷🍅🌱 krok ode mě bydlí sousedka Katerina. Z terasy vyhlížím do oázy klidu zelených pastviny.

Moje obydlí je zkrátka trochu, jak trpasličí komplex. V domečku stoleček, patrová postýlka, která zabírá celý pokoj a na ní taková myší deka, tak tak se sem vešly šuplíčky a já. Do kuchyně s koupelnou je to děsná štreka, snad půl kiláku a Wi-Fi tu nesahá! No je to tu roztomilé

závěrem…

🌜seznámena s farmou natěšená a vykulená, co mě čeká, ulehám s večeří a filmem do mého útulného království.
Je 23:30 a venku svítí slunko?
To jsem zvědavá, kam půjdu v noci tajně čurat.
2:00 stálé světlo, čelovka v Norsku v červenci je vážně na nic!!
3:09 východ? 🌞🌻🌞


Podpoř autora:
close

Send a tip

Approximate value: 0.1 USD

loading...

Tento článek sponzorují

Tento článek zatím nemá sponzora. Buďte první!

Pod tento příspěvek můžete přidat vlastní odkaz jako reklamu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.