Putování po Norsku

Norská krajina

Začátek mého Norského dobrodružství

Přilétám a už z letiště je jasné, že jsem Norsku. Všechno děsně drahé a děstě krásné!

Trolové na mě vykukujou na každém rohu a přede mnou se tyčí vysoká stěna porostlá lišejníkem.

Hurá! Beru tašku, která je zase těžká (jako dárky jsem zvolila Becherovky) a mířím na vlak.

Norské vlaky

Vydávám z kapsy majlat a nasedám. Vlaky tady téda, ale vážně luxus, který spočívá v tom, že vlak je důkladně chlazený tak na 15 stupňů. Je tu naprosto všechno automatické, hlavně velkej záchod, co se otvírá, kdy chce a kde snad i toaleťák rozmotavá na tlačítko. Reprodukory nás neustále informují o sitiaci na trati a Wi-Fi, tak ta moc nefunguje. Jídelní vůz ten je tu samozřejmě taky, tak ale tam si s mýma úsporama netroufám.

No a hlavně nádherný výhled z širokých oken, který byl by ještě hezčí, kdyby u oknýnka seděla já! a né, domordoci, co pendlují dennodenně do práce nebo spící pán.

Nevadí, jsem zabavená, čtu nějakou  historicko-dětskou bichli o vikingech, co má krásný ilustrace Borna a tak 5 kilo a do toho poslouchám štěbetaní asi třiceti malých norských skautíku, co mi sedí přímo za hlavou.

Tak celá takhle sranda, dostat se z letiště do Otty, tímto nablýskaným vláčkem, mi trvala 3 hodiny a jsem lehčí 1500,-

V Ottě překvapivě bez stresu předsedám na autobus, platím 330,- a už se řítím do cílové stanice Lom. (Malá okouzlující vesnička, pod nejvyššíma horama, plná turistů a dřevných skanzenových domečků a s tím nejstarším kostelem uprostřed)

Tam mě doufám, vyzvedne Ola, který není žena, jak jsem si celou dobu z mailu myslela, ale je to pán, farmář z bylinné farmy. A vzhledem k tomu, jakou rychlostí a rozzáhlostí odpovídá na maily, to bude docela napínavý, abych dnes nemusela přespat někde v tom skanzenu na lavičce.

A helemese.. už na mě troubí auto. Za volantem blonďatý mladík, to nebude Ola. Je to totiž Hans, Belgičan, pracant z farmy. Je to sympaťák, stydlivý a mile nemluvný kluk. Přijíždíme na farmu, která je v malebném údolí, posázeném farmama a které se zařezává do těch nejvyšších hor. Seznamuju se napřed s krávama, kočkou, kytkama, kuchyní, spíží, záchodkem a pak nemluvným, ale milým panem Olou (teď se vysvětlujou ty jeho ,,rozzáhlé,, maily)

Seznámení s novým domovem

Ola musí být zdatný farmář, vlastní neuvěřitelně rozsáhlý velký dřevěný statek. Nachází se uprostřed zahrad a se spoustou menších baráčků kolem, a v tom jednom nejmenším zase bydlím já!

Je to ten z nejprťavějších domečků uprostřed luk. Před domečkem ještě menší teráska, útulná na posezení s knížkou a jógové chvilky. Modrě nalakované dveře mi zdobí květináče plné bylinek a koření a možná tu rajče dozraje. 🌷🍅🌱 krok ode mě bydlí sousedka Katerina. Z terasy vyhlížím do oázy klidu zelených pastviny.

Moje obydlí je zkrátka trochu, jak trpasličí komplex. V domečku stoleček, patrová postýlka, která zabírá celý pokoj a na ní taková myší deka, tak tak se sem vešly šuplíčky a já. Do kuchyně s koupelnou je to děsná štreka, snad půl kiláku a Wi-Fi tu nesahá! No je to tu roztomilé

závěrem…

🌜seznámena s farmou natěšená a vykulená, co mě čeká, ulehám s večeří a filmem do mého útulného království.
Je 23:30 a venku svítí slunko?
To jsem zvědavá, kam půjdu v noci tajně čurat.
2:00 stálé světlo, čelovka v Norsku v červenci je vážně na nic!!
3:09 východ? 🌞🌻🌞

Tento článek sponzorují

Tento článek zatím nemá sponzora. Buďte první!

Pod tento příspěvek můžete přidat vlastní odkaz jako reklamu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.